Jak Zvířátka porážela (a neporazila) Barcelonu aneb Svíčky 2016

Vysvětlení k titulku: V jedné ze svých písní zpívá Jarek N., že by chtěl vidět Baník, jak poráží Barcelonu. Později to vysvětloval, že myslel „poráží“ a ne „porazí“, a že by mu stačilo vést jednu minutu 1:0 z ušmudlané penalty.

Příprava Zvířátek na jejich nejoblíbenější šifrovačku probíhala oblíbeným způsobem – Elif (Labuť) s Mirkem (Rarohem) na Párku a my s Pavlem (Želvou) párkem hospod (druhá i s prvně jmenovanými). Zdravotně bylo ovšem složení týmu dlouho na vážkách, Želva měla kyčel v pr.eli a i když je to blízko, tak to není ideální stav. Poté, co se jeho stav zlepšil, tak si pro změnu Raroh přivodil něco mezi zánětem šlach a únavovou zlomeninou. Nakonec se obojí ukázalo jako dovedná simulace ;-) a mohli jsme vyrazit v původní sestavě. Jako výkonnostní cíl jsem vybral píseň http://www.youtube.com/watch?v=V3DByaG2M_w.

Nástup i cesta vlakem byly až překvapivě poklidné, i když cesta relativně dlouhá (letos byly Svíčky holt moravské), takže nám Raroh ze zoufalství začal recitovat Písně kosmické, uff … Dokonca sme obsadili špeciálne šifrovačkové dvojkupé pre päťčlenné tímy. Bohužiaľ druhú časť kupé zjavne obsadili cestujúci šiframi nepoznamenaní, keďže pri trénovaní poradia písmen v abecede (aneb co je “16 18 15 19 15 16 15 16 15 9 1”) nás iba s údivom a nepochopením pozorovali. Na nádraží jsme se pozdravili s lítými soupeři Opravte to a vyrazili k rybníku. Tam přišel první šok, kdy se Síbova slova „Bude hlad, žízeň, mor a cholera.“ ukázala až nechutně pravdivá. Že nebudou hospody v průběhu, to bych přežil, ale že jedinou pochutinou na startu bude chleba s NaCl, to bylo opravdu děsivé. Okamžitě jsem navrhoval na protest sežrat svačinu, ale orgové se tvářili, že prý se bude ještě hodit.

Startovní aktivita mě osobně příliš nebavila, vyžadovala systém, šikovnost (při manipulaci se jmenovkami) a navíc se na mě ani holky nesmály (při pohledu na fotky jsem se ani nedivil), no prostě nuda… Nejdřív se z toho vyvlíkli Labuť s Rarohem a následně i my ostatní. Sepsali jsme věty, všimli si, že Absolutní diference mají jedinečné, Dan (Žába) poznamenal, že je jich nějak moc a Raroh s Labutí upozornili na AnnaPurnu a PetrŽelku (ManŽelku jsme zavrhli). Následně jsme doplnili ostatní, včetně ne příliš lahodné a Raroh provedl Absolutní diferenci s na první pohled podivným výsledkem, který se ale dal celkem snadno interpretovat (kóta 590). Ještě úsměv do fotoaparátu Zdeňka Vodičky a hurá na trať.

To jsme ještě nevěděli, že jsme na 5.-6. místě, to bychom se jinak holedbali. Šifra na kótě šla taky celkem dobře, i když statisticky 22. místo tak nevypadá (ale ztráta byla minimální). Raroh si všiml vejce, alobalu, konečně jsme rozbalili svačinu, vyškrtali pochutiny, Raroh provedl Brailla a šlo se k rybníku.

Přesun se příliš nevydařil, s vidinou vítězství jsme použili tzv. Kučerovu zkratku (sice delší, ale o to náročnější) a navíc jsme rybník mírně přeběhli, takže když jsme viděli na okraji cesty družstvo, tak jsme si řekli, že tam to nebude a vydali se s Rarohem do hustníku pod hráz. Poté, co jsem se dostatečně ošlehal, jsem se s pocitem, že se na to můžu vys.at (lépe řečeno, že mě Svíčky jako vždy baví), vydal k ostatním, kteří mezitím rozbili tábor a Raroh došel pro šifru zpátky k cestě a okraji hráze, jak prosté, milý Watsone …

Z luštění Pávka mám chaotické pocity, nicméně ostatnými navrhnutá a pôvodne Rarohom zavrhnutá Mendělejovova tabulka a NaCl nakonec u Raroha vedla celkem rychle ke správnému spojení a rybník byl na světě. Dosud šlo všechno perfektně, přišli jsme k Pávkovi na 8. místě s necelou hodinou ztráty na Přizdi. Bohužel teď začal platit výrok stejnojmenného řidiče z Vesničky mé střediskové: „Po žních k Turkovi.“ Žně skončily a přišla první krize.

Mezitím však došlo k historickému okamžiku, na který odkazuju v titulku: asi dvacet minut po nás dorazilo družstvo Roflů (šifrovací obdoba Barcelony), takže jsme zjistili, že jsme nad nimi skoro tři stanoviště vedli, slovy Britney Spears: Oops, I did it again! A nedosti na tom, když Roflové po půl hodině odcházeli, tak nás dokonce jmenovali jako jeden z týmů, který právě předběhli, tak vida vědí o nás!

No nic, zpátky k mlze. Tu jsme asi jako většina vcelku okamžitě identifikovali (tedy přesněji Labuť s Rarohem identifikovali). Zbytek jsme se pokoušeli různě zhuleně doplňovat s větším, či spíše s menším úspěchem (napr. Se šifrou by bylo nejlepší si vytřít prdel. = Toaletní, U šifry už známe princip, ale někdo by to měl udělat. = Bezvíčková), nicméně mlha byla všude kolem nás. Za chvíli jsem ji měl před očima, neb jsem jako první z týmu usnul. Ze spánku jsem po nějaké době nakonec uslyšel od Labutě: A co takhle zkusit přece jen to počasí? Po biozátěži a teplé frontě už bylo vše veselejší a po doluštění jsme mohli vyrazit na Ambrožný.

Cestou za zapadajícím sluncem jsme se rozdělili, není západ jako západ … Raroh měl tentokrát pravdu, tak jsem aspoň provedl Labuť a Žábu trochu lesem a škriabajúcim křovím a žihľavou, a mezitím nám Raroh s Želvou připravili šachové stanoviště. Šachisti jsme celkem zdatní, takže rekonstrukce partií probíhala celkem v pohodě, nicméně figurku H jsme si překřtili pouze na Hybrid (Upřímně řečeno nápad pozměnit bílého krále na veřejném podniku na AH mě i zpětně přijde dost šílený, ale možná jsem staromódní.) a zkoušeli u ní spíš různě střídat tahy jiných figur. Bohužel jsme objevili i hry čaturangu a šatrandž, kde různé figurky skákaly na šikmo o dvě pole přes figurku (dokonca to bola figúrka slona, ktorý bol spomínaný aj v úvodných otázkach), což vysvětlovalo 2. Hg3. To, že občas stojí černý král v šachu a nevadí to, jsme si poněkud extenzivně vysvětlili tím, že šach neplatí poté, co už šachující figurka není na tahu, protože se v dalším tahu proměnila na jinou.

Tušili jsme, že výsledkem bude asi kóta, ale jaká a proč? Po dvou hodinách a soumraku jsme se rozhodli vzít si první nápovědu a ta potvrdila naše nejčernější představy o nápovědách. Jedinou novinkou bylo „spočítat“, takže potvrzení kóty, ale co dál? Vzali jsme si tedy brzy i druhou nápovědu a vyrazili k pomníku St. Křehlíka.

Šifra vypadala jako z reklamy „Jsem veselá, jsem hravá“ a v lese se spalo krásně … ;-) Postupně jsme usnuli snad úplně všichni. Po nějaké době jsem se probral, kouknul a řekl: vlastnost. Labuť doplnila: zvíře a zbytek už byla jenom rutina. Tajenku jsme doscrablili, nebyl čas dolušťovat ;-) Semaforovú nápovedu a pravidlo výberu sme napokon rýchlo objavili pri domácom dolúštení.

Cestou k Nepomuckému jsme opakovaně ztráceli Želvu s Žábou, přece jen fyzické dispozice je nepředurčují k rychlému pohybu … Jednou mj. zahnuli omylem i ke kótě 609, že prý tam chodí ostatní (proč asi?). Když jsme došli ke křížku, bylo tam sice rušno, ale Raroh zavelel jít dál. Šifra byla „naproti u stromu“, tedy za kaplí, ehm, no budiž.

K minimalistické šifře jsme přistoupili stylem buď anebo bruteforce … Jeden z prvních nápadů „křížek 190 m ZV“ vypadal nadějně (zvláště po přesném přeměření Žábou), co je jenom to ZV? „Západovýchodně“ to asi nebude ;-) mohlo by to být něco s pohybem zpátky? Jako zvíře činu v našem týmu jsem se rozhodl to osobně prověřit, první křoví nic, po chvilce mi volali, jestli něco mám a v tom jsem uviděl druhé křoví a tam to bylo, vystřídali jsme se u šifry s Tomášem Kučou, hmm stejně se Seš-lostí, to není špatné …

Další šifra ještě „naboostovala“ naše sebevědomí: že se to má nakreslit do nějakého čtverečku, bylo celkem jasné a byla to myslím Želva, který řekl, že 26 písmen a 9, tedy 10 čísel je 6x6. Zbytek už šel snadno a my v euforii zamířili nad Martinice. K šifře Rozum jsme přicházeli 16. s celkem rozumnou ztrátu na soupeře. Co se událo potom, nad tím zůstává Rozum stát a těžko se to popisuje. V podstatě jsme celou dobu nějak postupovali, postupně jsme dávali dohromady jak dál (nápověda ani nebyla potřeba), ale všechno bylo zoufale pomalé a spánková mánie našeho týmu dostupovala nad ránem vrcholu. Já jsem sice nespal, ale bolely mě oči a nefungoval internet, takže jsem byl i bez rukou. Výsledkem byly 3,5 hodiny strávené na šifře, hodinu 20 ztráta na předposlední družstvo a z našeho více než trojhodinového náskoku na Opravte to zbyla půlhodina (navíc to zjistili, což je vždy motivuje).

Z křeče nás definitivně vysvobodila Labuť, která upozornila, že slabiky Skákal pes jsou přes všech 24 slov. Na základě toho jsme konečně pořádně sepsali texty a udělali binárku. Terminologií Ústředního topení, tohle byla opravdu těžká šifra, sám jsem s ní měl problémy, tfuj …

Přesun pod viadukt jsme brali s ulehčením, přece jen byla už docela zima a pohybem jsme se zahřáli. Zároveň sme sa aspoň pri presune mohli kochať pohľadom na krásne vysvietenú rozhľadňu, ktorú sme navštívili až za svetla. V údolí pod viaduktem to ale nebylo o moc lepší … Šifra nás rozesmála, až se na ni přicházející potrati začali určitě těšit ;-) Žába vyškrtala a zanalyzovala změny, všechny cesty vedly do H, hmm … Už to vypadalo na krizi, Raroh si šel opět zdřímnout, když v tom Labuť identifikovala morse a tajenka byla na světě, hurá do kopce …

Doběhl jsem na Fajtův kopec a k mému překvapení mě tam čekal Síba a pivo, párky, klobása, svět se stal náhle neskonale krásným … ;-) Labuť s Rarohem ještě jednou provedli trik s morse a byli jsme na Turniketu. A co víc, než jsme se stačili stabilizovat jídlem a pitím, přišli orgové s tím, že limit se zvedá a mohli jsme si zazpívat znělku Kouzelníka poprvé jako Zvířátka, hurá … ;-) Na Turnikete sme tiež ochutnali miestnu špecialitu z predchádzajúcej šifry – šnečky po velkomeziříčsku. Šnečkov sme síce nezohnali, a tak sme ich nahradili párkami. Ale pořád to bylo velice dobré.

Odměnou nám byla krásně provedená píseň z úst krásné ženy a mohli jsme si vedle sebe položit další šifru a čekat až se vyluští sama. To se také po nějaké době stalo („Co to vlastně je? To je vysočina. To je vysočina? Ukaž? Hmm, no to je opravdu vysočina, můžu to sežrat? Ne. Ona je to vlastně nějaká matice. Aha, já tady celou dobu v mapě koukám na Matku Vysočiny.“).

K Matce jsme s Želvou vyrazili první a došli poslední, to jsou ti optimalizátoři v družstvu … Z šifry jsme vyčetli trojice DÚM a ŽHR. Po pokusech o dům zdraví, synagogu, ŽidovskýHŘbitov (ten navíc hezky vycházel na upřesnítko) nakonec Žába doluštila Davidovu hvězdu. Jako zvíře činu jsem vyrazil okamžitě ke hřbitovu a bylo to tam, až na tu dohledávku … I tak jsem stihl připravit stanoviště na osmisměrku. Tu jsme dělali paralelně, abychom nebyli zase tak efektivní. Sláva samostatnosti nás prostoduché (KoKoTi) vedla k hledání nám. 28. října. Naštěstí Labuť správně vyhledala osaměle zaškrtnuté výrazy a výsledek evokoval zámek docela dobře.

V průběhu luštění dorazili OT, kteří si tak drželi stále půlhodinovou ztrátu. Bylo tak jasné, že se rozhodne na příští šifře, kde se dle zpráv na Turniketu hromadily týmy. Napětí vrcholilo …

Šifru jsme opět luštili paralelně a občas se nám od páru La+Ra podařilo vydyndat nějaký další krok, např. střídavost písmen. S doplňky jsme udělali frekvenčku písmen (s rozlišením malé/velké i bez) a upadli jsme do obvyklé agónie. Raroh opět usnul a poté, co se probudil, tak ho Želva poprosila, jestli by to tedy nemohl vyluštit. Raroh odpověděl, že za pizzu jo. Tak jo … Prvním klíčovým poznatkem byla poznámka Žáby, že je to zarovnáno vpravo, takže se to bude asi obracet. Potom se nezávisle na sobě shodli Raroh a Želva, že by číselná substituce mohla být dobrá. Výsledek nedával moc smysl, ale po Labutině opravě už to bylo o dost lepší. Želva našla láček, tj. „Prostředí láček“ a Raroh dodal Svět-láček, jupí … ;-) Cestou ze šifry jsme potkali Vladana z OT, který vypadal, že si teprve po probuzení nese obvykle dobíječe (energy drink, ledovou kávu a kolu), takže zjevně OT ještě nejsou ani na stopě, vítězství (nad nimi) je blízko!!!

U rybníku jsme si při hledání opět trochu poběhali, zato šifra byla docela příjemná. Utíkali jsme k tunelu u trati a Raroh s Želvou stačili (stejně jako tým Brouk v hlavě) doběhnout až do ulice Nad trati, kde bylo krásné dětské hřiště. Ono to bylo tím, že jsme při luštění přidali předložku jen ke 4. slovu. Po doplnění “pod” byla tajenka jednoznačná. My línější jsme si nejdříve prohlédli, jestli plácek u tunelu není taky hřiště a bylo … Následně jsme je uprosili, jestli by se přece jen nemohli vrátit z kopce dolů. Místo na luštění Řemdihu bylo krásné, ale vůle s krátícím se časem už nebyla. Ani asociace volejbal/25 ve mně nic neprobudila, což je dost trapné, takže jsme pouze přečetli P a čas vypršel.

Nakonec pro nás skončily letošní Svíčky úspěchem (i když svíčková v restauraci už byla notně rozředěná). 14. místo je výrazně nad naše nasazení (21.), OT jsme porazili s náskokem korálku a kdybychom se nekousli na Rozumu, tak se dal atakovat i cíl. K poražení „Barcelony“ ale bylo pořád proklatě daleko, takže příště … už to určitě nebude takové lehké.

Sepsal Robert (Medvěd)
Doplnila Elifka (Labuť) a Mirek (Raroh)