Kouzelně koktavá reportáž Zvířátek ze Studny 2016

Sepsal Robert (Medvěd)
Komentoval Pavel (Želva)
Za Zvířátka doplnili Elifka (Labuť) a Mirek (Raroh)

Před hrou

Studna je oblíbenou příležitostí nás dvou pomalejších Zvířátek (Želvy Pavla a Medvěda Roberta) se dostat při luštění ke slovu neb než se většinou vykoktáme, tak jsou ptáci (Labuť s Rarohem) někde v čudu – aspoň myšlenkově. Navíc nám šifry na Studni typově svědčí a nevypadáme tam většinou jako totální looseři (kterými ve skutečnosti jsme), ale pouze jako KOKOTI ;-)

Na Studně jsme před letošním ročníkem byli jen jednou před dvěma lety. Nejsilnější vzpomínky máme zřejmě na startovní zvukovou šifru (doufali jsme, že letos žádná podobná nebude – nebyla, ale startovní šifra a posléze přesun to bohatě vynahradily) a na poslední šifru s pády a měrnými jednotkami, kterou jsme vyluštili pár vteřin poté, co jsme si napsali o nápovědu. Stejně jako před dvěma lety jsme se rozhodli jít ve dvou. Jednak se nám moc nechtělo někoho shánět, a jednak mně osobně hry v páru výborně sedí. Navíc, po třetím místě na letošní Hradecké sově, kterou jsme taktéž absolvovali sami, mi připadalo, že jít ve dvou je prostě samozřejmost.

Obvykle míváme problém sehnat někoho do party, dvakrát šla s námi kamarádka Antilopa, které ale noční luštění nedělalo dobře, a jednou Želvička, které zase nedělal dobře dlouhý pochod. Letos jsme angažovali Želví kamarádku Veroniku, která dostala pro tento závod zapůjčený trikot Tučňáka. Měl jsem z kombinace Želva+Tučňák obavy co se týče rychlosti přesunů, nicméně se tato dvojice ukázala jako daleko rychlejší než kombinace Želva+Antilopa, která pořád jenom žvatlala ;-)

Předstartovní hospoda byla sice na mé gusto krátká, nicméně se nám myslím podařilo dobře připravit a dokonce zpětně hodnoceno mám pocit, že jsme snad na nic z domluvených pomůcek nezapomněli, což je u nás se Želvou docela rarita. Drobnou kaňkou bylo, že si v hospodě Želva uvědomila, že si na sobotu šestou večerní domluvila předání bytu novým nájemnicím (ach ta stařecká demence). Nakonec ale tuto šifru vyřešila a dorazila jen pár minut po startu.

Při kvalifikaci Tmou KoKoTi nadhodili, že bychom mohli udělat společnou předstartovní hospodu. Že prý v úterý nebo ve čtvrtek. Odbyl jsem je s tím, že nemám čas. Když se mi čtvrtek uvolnil, KoKoTi už měli domluvené místo – kdesi na východ od Palmovky. Bylo jasné, že nedorazíme.

Start – lepení letadélka

To byla klika, protože manuální šifry jsou v našem družstvu jeho doména, takže jsem pouze působil jako konzultant a pozorovatel pečlivého postupu dvojice mých spoluhráčů. Ten byl sice drobet pomalejší, ale zase letadélko létalo daleko okamžitě i bez dovažování modelínou. Prý náš úspěšný pokus chtěla Bára zapsat Zvířátkům a potom si teprve uvědomila, že (nejenom my) jsme KOKOTI.

Naše uspokojení z toho, že na startu není zvuková šifra, nemělo dlouhého trvání. Činnosti, které vyžadují manuální zručnost, nám nejdou o nic lépe než zvukové šifry. To se projevilo záhy: třebaže jsme střed letadélka ohnuli podstatně méně než křídla, nevydržel a rozpadl se. Až zpětně nás napadlo, že možná bylo lepší samolepky nalepit předem – rozhodně by se to nelámalo tak ochotně. Křídlo na dva kusy jsme nakonec vyřešili tak, že jsme jej podepřeli připínačky a slepili nálepkou. Doufali jsme, že se „technický stav“ bude hodnotit benevolentně. Letadélko se oproti očekávání po dopadu nerozpadlo – nevěřili jsme, že může vydržet více než jeden hod :) Nakonec vydrželo oba dva, které byly nutné pro získání postupové zlaté nálepky. Start jsme po všech peripetiích opustili mezi posledními cca 10 týmy.

Když jsme přišli na zastávku, zrovna jela 375. Vypadala, že bude úplně narvaná, tak jsme zkusili alternativu 378 s přestupem v Jenštejně. Ta se ukázala pohodlnější a jednu chvíli i rychlejší. Bohužel dvě zastávky v Brandýse udělaly svoje a 375 nás předjela a za ní spadla klec, resp. závory.

Když jsme přišli na zastávku, zrovna jela 375. Vypadala, že bude úplně narvaná, tak jsme počkali, abychom to experimentálně ověřili – byla. Vzhledem k tomu, jak dlouho trval nástup, měla další jet už za necelých 10 minut. I nasedli jsme do ní spokojeně, i místa k sezení jsme našli, abychom na nich pak dalších 20 minut trůnili a čekali, až pan řidič odbaví zbytek týmů. Seděl jsem vedle neobyčejně trpělivé dámy, která nedala najevo ani nejmenší nechuť nad postupně narůstajícím zpožděním. To my jsme cestou autobusem kritizovali na přesunech několik prvních šifer: proč se nestartovalo přímo v Brandýse? Proč nebyl zvolen nějaký přesun, který by měl větší kapacitu (OK, možná tam ještě nějaká kapacita navíc na jiných linkách byla, jen jsme ji nevyužili)? A když už přesun, nešlo by to udělat podobně jako na Tmou, kde dlouhý přesun autobusem obvykle následuje po vyzvednutí nějakého zadání?

2. stanoviště – brány (17:10)

U Kamenného mostu jsme chvíli zvažovali rozbití stanoviště, ale nakonec jsem přesvědčil ostatní, že je potřeba jít dál (moje oblíbená činnost). Identifikovali jsme brány a to, že půjde o mřížku a začali se trápit s tím, co do ní. Po nějaké době přišla Veronika se spásným nápadem velkých písmen a začali jsme se trápit s tím, jak to přečíst. Nakonec jsme to taky dali, ale zapotili jsme se fest (a nejenom kvůli horku).

2. stanoviště – brány (17:38)

U mostu jsme učinili první pozorování: KoKoTi nikde: to asi bude rychlé. Docela rychlé to nakonec bylo – nejtěžším úkolem bylo namalovat do textu mřížku, čehož metodiku jsme dlouze rozpracovávali.

3. stanoviště – šipky (18:24)

KoKoTy zase nikde nevidíme. Že by měli takový náskok? Nejdříve jsme si sedli relativně blízko křižovatky, ale Elif připomněla, že je někde v poblíž potenciálně nebezpečná paní. KČT Elif vykoukala hned. Chvíli jsme se snažili hledat morseovku v tom, jak šipky zahýbají, na druhý pokus už jsme písmena vypsali správně. Zbyl už jen problém, jak je seřadit. Mohli jsme jít dál. V průběhu balení kolem nás prošli KoKoTi. Hurá, přece jen tam byli. Už jsme je dohnali. Pak jsme zjistili, že si šifru teprve vyzvedávají.

3. stanoviště – šipky (19:00)

Třetí stanoviště jsme si ozvláštnili hostincem Modrá Hvězda. Brzy jsme uviděli KČT a začali různě pracovat s šipkami, spojovat je atd. Přišla taky SMS od Báry, že máme posílat SMS o pohybu na stanovištích (škoda, že to Pavel V. nezdůraznil na startu). S pivem a jídlem ubíhal čas příjemně, až přišla Želva s trapně primitivním nápadem – když nevíš co, zkus Morse. Říkám to v tomto případě nerad, ale holt želva-bod. Dokonce se nám podařila i realizace a s dojezením posledního kousku klobásy jsme mohli vyrazit do nedalekého lesa.

4. stanoviště – obrázkový chaos (19:12)

V lese už bylo hodně šero. Elif se naštěstí v poznávání detailů na fotkách ukázala být podstatně lepší než já, takže změť obrázků dostáváme rychle. Po chvíli pojmenovávání obrázků jsme zjistili, že první písmena budou shodná s písmeny ve slovech ve větě nad nimi. Pak už to šlo samo. Na způsob čtení hezky navedla rozdílná frekvence výskytu jednotlivých typů obrázků, na ni jsme přišli ve snaze přijít na to, co obrázky stejného typu vykreslují. Protože jsme nepočítali moc systematicky, vycházelo nám nejprve _ANANY____, pak KANANY____, což jsme opravili domyšlením R a přesunutím N na správné místo na KARANY_N__, a pak na KARANYROZC.

5. stanoviště – mapa ČR (20:24)

Cestou do Káraného jsme začali chápat, že přesuny budou letos na Studně nezanedbatelně dlouhé – ať již přesun autobusem nebo přesuny pěšky. O co pomaleji jsme chodili, o to rychleji nám utíkalo luštění. Města Elif našla rychle, způsob čtení byl už nasnadě. Pokračujeme dále!

4. stanoviště – obrázkový chaos (20:27)

Start jsme neměli úplně nejrychlejší a při příchodu na čtvrté stanoviště už byla tma a kolem nás to notně světélkovalo. Šifra byla docela v pohodě, začali jsme paralelně dělat statistiku výskytu (koneckonců nic jiného než frekvenčku s Želvou neumíme) a zkoušet grafiku. Už po první půlce bylo jasné, že některých druhů slov je nějak podezřele málo a jiných hodně. Když na konci vyšlo maximum 26 a minimum 1, bylo hotovo.

6. stanoviště – frontmani (21:19)

Cestou se nám podařilo omylem odbočit přesně na tu cestu, na kterou jsme odbočit chtěli a o které jsme si mysleli, že jsme ji minuli. To jsme ale zjistili až ve chvíli, kdy jsme dorazili k hájovně. Ještě jsme rychle ověřili, zda je vyfocená přesně ta cedule, která je přibitá na stromě (přichycení suchých listů pavučinami sedělo!). Poprvé jsme na stanovišti nikoho neviděli, a začali jsme řešit, zda už jsme dohnali ztrátu ze startu a kolikátí dorazíme na 7, kterou jsme očekávali v Čelákovicích. Při luštění nás začalo svou přítomností oblažovat netriviální množství nejrůznějšího hmyzu. Ukázalo se, že se moje nová čelovka, schopná svítit červeně, pro takový případ hodí – na rozdíl od bíle svítících hmyzáky nelákala. Poté, co jsme zjistili, že nesedí názvy skupin, začali jsme dohledávat nejvýznamnější členy skupin. Dospěli jsme k CELAKOVLI__UKOSTELA, prohlásili L za chybu a chybějící písmena za CE. Poslední skupinu, na kterou jsme nemohli přijít, jsme nedoluštili. V muzeu jsem na to, co jsme považovali za chybu, Báru upozornil, načež jsme se dozvěděli, že jsme šifru vlastně nevyluštili, protože správná tajenka byla CELAKOVLIPAUKOSTELA. No, ještě štěstí, že jsme trefili ten správný kostel :)

5. stanoviště – mapa ČR (21:48)

Cestu na páté stanoviště jsme optimalizovali, bohužel pouze s částečným úspěchem (první zkratka nám ušetřila 10 metrů, druhá přidala 5). V Káraném jsme poznali barvy a zkoušeli nějak pracovat s čísly a symboly, ale moc nám to nešlo. Za chvíli se zvedl vítr a začalo pršet. Šli jsme se schovat, ale vhodných míst bylo málo. Nakonec jsme si stoupli pod střechu obecního úřadu a luštili na parapetu. Tato změna měla pozitivní vliv na mé šedé buňky, upozornil jsem na divné řádkování a po chvíli si vzpomněl, že máme mít mapu ČR. Opět jsme si trochu polepšili a dokonce v mezičase přestalo pršet. Cestou jsme přemítali, jak tento úspěch připsat jako vždy skromné Želvě ;-)

7. stanoviště – muzeum (22:14)

Nejprve jsme měli problém s dohledávkou. Vlastně jsme trochu doplatilli na nedoluštění předchozí šifry, považovali jsme náš cíl za kostel, nikoli za lípu, takže jsme při nezávislé obchůzce našli nevýrazná písmena na kříži v podstatě současně s muzeem. Byla to klika – kdybychom šli nejdříve do muzea, nejspíš by na nás Bára koukala ještě více podezřívavě než teď: přisli jsme totiž bez toho, abychom si přečetli text v obálce. V muzeu jsme začali opisovat texty u předmětů na zemi. Elif poté našla erby a seznam osobností. Venku jsme začali luštit tak horečně, že jsme nejevili zájem o občerstvení, načež nás Bára obsloužila osobně sama. Mezitím se začal zvedat vítr – blížila se první přeháňka. Na vysvětlenou: před hrou jsme se znepokojením sledovali předpověď. Chvílemi ukazovala, že by mělo pršet dokonce celou hru. Pracovali jsme proto s variantou, že si vezmeme týmový rybářský deštník (má průměr cca 250 cm). Naštěstí se předpověď trochu stabilizovala a nakonec jsme vzali pouze klasický vycházkový deštník. Z muzea jsme odešli nejprve bez toho, abychom si vyměnili arch s nápovedami, takže sme sa spred kostola znovu vrátili (a zistili, že nie sme jediní).

6. stanoviště – frontmani (23:30)

U hájovny jsme byli hotovi relativně rychle, u Žlutého psa bylo jasno, že jde o skupiny a výjimečně jsme si všimli šedého panáčka (i když normálně ho… vidíme). Sklidil jsem obdiv od Veroniky za znalost hudebních skupin a jejich frontmanů, což se snažila Želva relativizovat tím, že se to stejně dalo najít.

8. stanovište – proužky (23:39)

Prichádzame na osudovú ôsmu šifru, z ktorej sa na nás díva osem prúžkov s ôsmimi písmenami. Keďže s nami neprichádza žiadny nápad, vrháme sa na obľúbenú metódu KoKoTov a zisťujeme (ako sa neskôr ukáže, absolútne nepodstatný fakt), že písmena V a W majú nulovú frekvenciu. Druhý získaný poznatok je, že písmená z prvej polovice abecedy sa v šifre vyskytujú častejšie. Napokon prúžky vystrihneme, prekladáme, prikladáme, skladáme do nekonečných dláždení, zdravíme prichádzajúcich KoKoTov... a po pár hodinách si všímame dvojice s rovnakým vzorom. A tak prikladáme, dláždime a sčítame, až sa nám podarí trafiť aj tú správnu metódu, zdravíme lúštiacich a spiacich KoKoTov a s dobrým pocitom z nevyužitej nápovedy sa presúvame na ďalšie stanovište.

7. stanoviště – muzeum (0:20)

Do muzea přes vrzající a houpající se lávku jsme dorazili 15. (docela slušné) – čaj, párek, bábovka, jupí … ;-) V muzeu jsme brzy objevili znaky a vyšlo nám Stejná písmena. Potom nastalo drobné trápení s tím, jaká stejná písmena, ale nakonec jsme se vrátili k názvům rodů a srovnali je s hesly (i když tady realizace v mém podání notně vázla). Cestu do Toušně jsme optimalizovali nepříliš zdařile (100 metrů navíc), ale jinak byla cesta kolem řeky, loukami a lesem docela příjemná.

8. stanoviště – proužky (2:23)

Na osmičce jsme potkali Zvířátka, což vzhledem k tomu, že tam byli zjevně několik hodin, tak byl pro nás předem domluvený pokyn: Okamžitě stříhat! ;-) Nakonec jsme vyměkli a dohodli se, že se budeme chvilku snažit. To Želva okamžitě využila a šla spát a my s Veronikou jsme předstírali činnost. Po hodině se Želva vzbudila a šlo se na stříhání (lehnul jsem si já). Realizace trvala docela dlouho (asi hodinu) a nebyla úspěšná. Navíc začalo pršet. Šli jsme se schovat a v rozespalém stavu jsem se pokoušel překontrolovat činnost Želvy a Veroniky. Objevil jsem asi tři „numerické“ chyby, některé z nich (vzhledem k tomu, co chtěli, aby jim vyšlo) byly méně pochopitelné. Želva správně změřila azimut a vzdálenost na mapě a vyrazili jsme opět snižovat naši ztrátu.

9. stanovište – poporodní (3:28)

U posedu otvárame obálku s textom o deťoch, ktoré majú a nemajú žloutenku. Postupne dopĺňame ďalšie často sa vyskytujúce slová, ktoré by podľa Mirka mohli viesť k binárke. Po chvíľke sa vraciame k Bárinmu odkazu na olympiádu, dopĺňame farby a čítame riešenie.

10. stanovište – logika (4:48)

Čiernobiela šachovnica s rozmermi sudoku a slovami so spoločným koreňom Mirka úspešne uspí. Usínal jsem s tím, že je tam spousta slov obsahujících podřetězec and. Jenže mě nějak nenapadlo, že je to and anglicky... Ja zatiaľ sledujem prichádzajúce tímy, dopĺňam energiu sušienkami a premýšľam, ako podobné slová usporiadať či rozdeliť do skupín. Po chvíli rýmovania a predlžovania zisťujem, že správne skupiny sú iba dve, budím Mirka a kreslíme dvojkríž JV, teda telekomunikačnú vežu na juhozápade.

9. stanoviště – poporodní (5:32)

U posedu si pro změnu lehla Veronika a na mě šla taky únava. Hráli jsme si s často vyskytujícími se slovy, zkoušeli morse, ale nic. Želva správně upozornila na olympijské hry a napsali jsme si barvy, pořád nic. Řekli jsme si, že by to mohla být binárka, zase nic. Bohužel jsme místo významu šli po formě (resp. po písmenech). Želva navrhla přesun proti trudnomyslnosti, ale já jsem trval na přesunu až po stříhání, takže nám cesta na další stanoviště s nadávkami lépe ubíhala …

11. stanovište – puzzraille (6:15)

Po chvíľke hľadania správnej fotky otvárame obálku so Studna braillom. Dopĺňame pomenovania jednotlivých obrázkov (až na pána v klobúku), Mirek prekladá tečky na správne miesto a presúvame sa na ďalšie stanovište. Skratkou.

12. stanovište – potrubí (7:12)

Zatiaľ čo sa snažím dostať vodu z topánok a ponožiek, Mirek hlási, že sa jedná o slovný futbal. Počet písmen na štvorcové pole ale nesedí, a tak sa snažíme podivné slová písané podivným fontom rôzne skracovať a prekrývať. Nápad neprichádza, Mirek zaspáva a ja pri pokuse o frekvenčku tiež. Po malom oddychu sa vraciame sa k podivnému fontu, ktorý mi pripomína potrubie, všímame si podobnosť L a J a ich výskyt na konci slov. Mirek vpisuje ohnuté slová do tabuľky, gumuje, vpisuje slová ohnuté správnym smerom a číta tajničku.

10. stanoviště – logika (7:45)

Začali jsme ale cítit formu, při přesunu jsme byli výrazně rychlejší než některá jiná družstva. Pod lípou v Záluží jsme s Veronikou rozdělili čtverečky do skupin, vybarvili je a Želva (která mezitím připravila cílovou „kostku“) to přečetla, jak snadné milý Watsone (druhý želva-bod). Z obrázku jsme od oka odhadli kostel a už jsme věděli, že máme jít na JZ, ne na JV, takže jsme vyrazili do Nehvizd.

11. stanoviště – puzzraille (8:35)

U kostela jsme se pořádně podívali do legendy mapy a pokračovali k telekomunikační věži. Přehazování čtverečků si vzali na starost Veronika s Želvou a šlo jim to moc pěkně. Já jsem přitom aspoň posnídal a přidal jen poznámku o Braillovi, a když Želva poznala úd, bylo vyhráno. Hurá, dostaneme se do cíle!

13. stanovište – office (9:21)

Čítame text o Titánoch, dohľadávame a pomenúvame symboly, ja rýchlo vyškrtávam obrázky slov z príbehu a prikladám na mapu obrázok Outlooku, ktorý nám ostal po priradení slova „výhľad“ aplikácii Visio. Vydávame sa na ďalšie vzdialené stanovište do Šestajovic a divíme sa, kam to smeruje tím odchádzajúci pred nami. Po prechode cez cestu si ešte v hlave prehrávam riešenie šifry. Zostal nám obrázok Outlooku. Ale výhľad predsa bol v texte. Aha, to nebolo Visio! Prikladáme na mapu V, presmerujeme trasu na iné vzdialené stanovište a hurá do cieľa.

12. stanoviště – potrubí (9:30)

Cesta ke studni ubíhala dobře, zvláště zpestření vlhkým polem bylo osvěžující. Po vyždímání ponožek jsme mohli začít luštit. Moc nám to ale nešlo, nemohli jsme se dopočítat písmen a Želví poznámku o podezřele podobném l/j jsme bohužel nedomysleli. Nakonec jsme se kvůli času rozhodli ke stříhání a stejně jsme měli chvilku problém s realizací. Dostali jsme se tak malinko do skluzu, a proto jsme se s Pavlem rozhodli popoběhnout napřed. Našli jsme krásnou zkratku – cesta kukuřičným lánem ubíhala za zvuku tichých kleteb. Bohužel se nám nepodařilo včas varovat Veroniku, takže si to taky zkusila.

14. stanovište – 26stěn (10:20)

Cestou premýšľame nad cieľovým heslom a 26stenom s možnými odpoveďami na kontrolné otázky. Po príchode na miesto nachádzame správu od orgov a 26sten v (ne)životnej veľkosti. Opisujeme si písmená s neobvykle malým počtom samohlások a diakritikou. Vypisujeme 12 písmen (s neobvykle malým počtom samohlások a diakritikou), ktoré zodpovedajú správnym odpovediam. Navrhnem, že by sa mohlo jednať o počiatočné písmená nejakej piesne alebo básne, ale žiadna vhodná nám nenapadá. Vystrihujeme a zlepujeme mnohosten a hľadáme na ňom trojpísmenné slová. Čas ubieha a dvanásta hodina sa blíži. Vraciame sa k vypísaným 12 písmenám a premýšľame, ako z nich dostať tri. Aha, 12 písmen. Čoho je 12? Dopĺňam české názvy mesiacov a Mirek ich komprimuje do trojpísmenného roku. Víťazoslávne odchádzame oznámiť orgom cieľové heslo, odovzdávame nevyužitý arch s nápovedami a dozvedáme sa o našom umiestnení na druhom mieste.

13. stanoviště – office (10:35)

U kapličky jsme rozstříhali a začali dešifrovat text. Bohužel (aspoň mě) na chvíli vypadl internet, takže se obrázky špatně hledaly. Naštěstí za chvíli začal fungovat a MS symboly byly brzy mezi námi. Po chvíli jsem poznal Visio a Želva si zase všimla písmen na čtverečcích mapy. Hurá do cíle!

14. stanoviště – 26stěn (11:30)

Svižným pochodem jsme se dostali do cíle docela brzy, napsali jsme si písmena kontrolních odpovědí a nastala naše oblíbená doba temna. Ve ¾ na 12 jsme začali být neklidní a rozhodli se vzít si nápovědu, abychom zjistili, že jsme „stále tí istí KOKOTI“ … Nevadí, jeden bod naše pořadí už moc nezměnil a hlavně, že jsme došli.

Shrnutí

Suma sumárum to pro nás byla vydařená šifrovačka, až na pár drobných výpadků, které se od nás v tomto věku a „pohlaví“ dají čekat, nám to šlo docela dobře a užili jsme si spoustu legrace. Veronika se perfektně zapracovala, byla nám podporou fyzickou i duševní, konečně někdo, kdo, když se ví jak na to, tak to není líný udělat ;-) Díky orgům, gratulace Zvířátkům ke druhému místu a za rok nebudou KOKOTI určitě chybět.

Po tričku získanom na Hradeckej Sove sme si stanovili za cieľ doplniť našu novú zbierku medailami zo Studny a dortem z nejakej ďalšej šifrovačky. Spolu s Abstraktním Zvířátkem sa teda radujeme z doplnenia zbierky, ďakujeme orgom za príjemné šifry a výbornú bábovku a tešíme sa zasa za rok.