Kterak se Zvířátka v bludišti potrati-la

Sepsal Robert (Medvěd)
Komentovali Elifka (Labuť) a Mirek (Raroh)

Potrati je šifrovačka, která je prostě gut (ale zase ne tak moc, abychom došli), kůl (ale zase ne tak moc, aby byla zima) a hlavně pub-friendly (ale zase ne tak, abych do konce hry nevystřízlivěl). Příprava na ni je tak celkem jednoduchá a ani není potřeba dělat předstartovní hospodu, protože restauračních zařízení si během ní užijeme dost ;-) Nejtěžší tak bylo sestavit tým, protože kandidátů bylo 6: Mirek (Raroh), Elif (Labuť), Dan (Žába), Pavel (Želva), Adam (Kobra) a já (Medvěd). Nakonec odstoupil dobrovolně Raroh, čímž mu patří Cena Fair play “Zlatý Šimpanz” za měsíc březen (trochu jsem ho podezíral, že se mu nechtělo mrznout).

Letos jsem bohužel podcenil spánkovou přípravu a během hry se ukázalo, že jsem v týmu nebyl sám (pohrávám si s myšlenkou přidávat spoluhráčům do pití nějaké euforické drogy, oni snad usnou úplně všude a v jakékoli pozici).

Na Kostnickém náměstí jsme byli včas a úvodní přepršku přivítali vytáhnutím dvou mini-deštníků, které bylo potřeba držet za látku, aby plnili svou funkci aspoň na 10 cm2. Raději jsme se tedy nabídli jako nosné sloupy celty sousedního týmu. Po semináři jsme zareagovali na „Rozejděte se, Neshlukujte se“ odchodem k DJC. To už jsem měl skoro dopité pivo a jedna slečna mě cestou požádala, jestli by se na něj nemohla podívat. Věděl jsem, že by tam neměla být šifra, tak jsem jí ho se zdráháním půjčil a ona ho otočila a vylila zbytek. Tímto se jí omlouvám za to, že jsem jí řekl: „Ty vole, ještě tam bylo.“ a vzkazuju ji: „Ty krávo, ještě tam bylo!“ ;-)

Přišel jsem s myšlenkou Ječného a Zieglera. Naštěstí se tyto ulice v Praze neprotínají. Rozvíjeli jsme tuto myšlenku u Divadla (chrám sv. Štěpána, zvony atd.) a jediný, kdo se vrátil na start, byla Želva a neustále nás vyrušovala telefonáty (takový hezký, pasivně agresivní způsob jak říct, že byl jediný, kdo pochopil, co je na startu důležité), že Ječný s Zieglerem tam pořád ještě jsou. Dařilo se nám ho odhánět, ale když ten kverulant přišel s tím, že to Lída čte z papírku, tak jsme se tedy vrátili a sepsali morseovku.

Trolejbusovou zastávku jsme se vydali hledat na nedalekou zastávku Rokycanova, kudy měl trolejbus projíždět. Zdržel jsem se ověřováním přesné tajenky a cestou jsem vygůgloval Orionku. Zrovna jel autobus a v něm mj. voy-a-ger, so far so good … ;-)

Brejle jsme šli luštit do nedalekého Vinohradského pivovaru, kvalitní jedenáctka a zelná s klobásou den nějak tak rozsvítily a prohřály. Kolegové mezitím krásně vymalovali brejle a myslím, že Labuť začala číst tajenku. Identifikace dioptrií už byla jenom technika, takže jsem se věnoval víc pivíčku … ;-)

Pro další přesun byl odhlasován pěší pochod, malinko jsme zaváhali při vyzvedávání, nicméně luštění binárky probíhalo v pohodě, nejdřív jeden směr s Kobrou, potom druhý s Želvou (to bylo sice pomalejší, ale zase větší prdel), vyšlo NEMAKVUSUH (co?), Kobra přišla s obrácením a jedeme dál …

Začalo víc pršet, tak jsme nakonec počkali na bus a na dalším stanovišti přivítali blízkost mostu. Kobra se vrátila s šifrou trochu zahnědlá (jenom hlína, samozřejmě). Luštění probíhalo v příjemné týmové spolupráci. Návrat na zastávku a zase ti voy-a-geři …

Na dlaždicích déšť zesílil, tak jsme překreslovali ve dvojicích – jeden drží (deštník), druhý kreslí. Kobra potom přišla s tím, že google earth view stačí, ale už jsme to dokreslili a přemístili se do hospody V Malinové, kde jsme sehnali ještě docela slušný stůl a docela slušnou malinovku. Popisování dlaždic probíhalo paralelně ve dvojicích Labuť-Želva, Žába s Kobrou a mezi nimi Medvěd … s pivem. Nakonec zvítězili Kobra s Žábou (kteří se ani nesežrali) a poté, co padla poznámka o plusech, bylo řešení mezi námi (mezitím došly párečky i topinky s masovou směsí, myslím, že v té hospodě toho nakonec moc nezbylo).

Cestou k houbám jsme se rozdělili, první tam byla Želva. Vyfotili jsme je, a protože pořád pršelo, směřovali k McDonaldu (kde jsme si nakonec i něco dali). Přišel drobný zásek (nebo aspoň mně po určité době začaly dřevěnět nohy). Všimli jsme si velkých písmen, že jsou houby po trojicích, ale pořád nic. Tiež sme si všimli, že text často navrhuje nejaké otáčanie a že si máme rozmyslieť, či chceme houby jesť. Potom přišla s klíčovým pozorováním Labuť, že je to asi čtverec a tedy mřížka, čím sa otáčanie vysvetlilo. Vyšlo nám Dobře a nějaká písmena navíc. Další text toho moc nedával, ale poté, co se ukázalo, že “nějaká písmena” jsou jedovaté Fuj, tak už to šlo snadno a Selská zvonice byla za chvíli mezi námi. Hurá k ní ... Tedy až na mě, který jsem si ještě chtěl dát kafe na cestu. Vyjdu ven a kamarádi (tedy spíš k… převlečené za kamarády) pryč … Prší, tma, nevím, kam mám jít, ztracený jsem nastoupil do právě přijíždějící tramvaje a odjel jednu zastávku směrem, který jsem si myslel, že je správný. Poté, co jsem se schoval na zastávku a nasadil brýle na čtení, tak se ukázalo, že naštěstí byl, ale i tak jsem ke zvonici dorazil se ztrátou.

Další hospoda, další pivo (tentokrát průměrný Staropramen) … Opět luštící dvojice, tentokrát myslím Žába s Želvou a Labuť s Kobrou. Obohatení skúsenosťami z brýlové šifry sme sa snažili na začiatok riešenia napasovať podchod/nadchod/průchod, čo viedlo k mapovaniu l -> o. Po prekombinovaných pokusoch so semaforom a braillom to našťastie Dan správne odhalil ako otočenie poradia v abecede. Tajenku jsme přečetli „Průchod na severu, Dub, nový strom“. Naštěstí Kobra našla Dubnovou. Chvilku jsem nadával, že orgové neumí udělat tajenku spisovně (ukázalo se, že neprávem). Mezitím kolem nás prolétly Pralinky, hm, není to tak zlé …

Další šifru jsme luštili U Bouzků a to doslova (před hospodou). Rozdělili jsme to na políčka, propojili obrázky a myslím, že Kobra přišla s profesemi, které se dají vepsat. Mezitím se nás opodál kouřící slečna ptala, že by ji opravdu, ale opravdu zajímalo, co to děláme, tak jsme jí to vysvětlili. Tím bohužel její „opravdový“ zájem skončil.

Cestou na Jmelí jsme šli s Šestým nesmyslem (už jsme s nimi seděli Na Kačabce). K šifře jsme s Kobrou přišli pozdě (zašli jsme si, no dobrá, můžu za to já …). Želva se jala obarvovat jednotlivá opakující slova a začala s Copak a Ale. Po chvíli umdlela a tak jsem pokračoval v této bohulibé činnosti, která mi přišla smysluplná. Snažil jsem se vysvětlit, že tam je opakující se věta v různé délce, ale upřímně: nemám v týmu příliš velkou autoritu, takže to šlo zpočátku ztuha. Vycházely mi nejdřív nesmysly (bral jsem, že „copak slovo ale“ je na konci, ne na začátku), naštěstí Labuť to zadala do stroje a ten s posunem +3 ukázal KŘEŠENÍ. Pustil jsem se tedy do práce a udělal půlku a Labuť začala druhou. Mezitím na Želvu přicházela krize (zima a spánek ve stoje, občas namaloval nějakou žlutou čáru).

Ukázalo se, že text se opakuje. Dorazil jsem (zpocený) první půlku a vyšlo něco jako BR. Z druhé začalo Labuti vycházet EH, ale text nebyl úplně přesný. Želva s Kobrou začali hledat něco s Břehem. Jako poslední přišlo M, ale to Želva neslyšel a Kobří uliční aplikace nenašla. Nevěděli jsme, jestli chyby něco neznamenají. Začal jsem tedy znovu kontrolovat druhou půlku a nakonec (už doslova úplně hotový) potvrdil BREHM a našel ulici, uff, pěkný zásek …

Propadli jsme se tím pádem ze 7. na 16. místo. Pokoušeli jsme se to dohnat hned na další šifře, kde jsme si sedli pod plodnou lampu (jak ji nazval odcházející tým) a Kobra předvedla fantastický výkon. Chvilku se s ním pokoušela soutěžit Želva, ale fakt to nešlo. Bohužel čas ušetřený na luštění jsme ztratili přesunem k jinému viaduktu, resp. k mostu. Návrat zpátky s Kobrou, scénku Lídy s druhým orgem jsme si nechali předvést jen pro nás dva (s nahrávkou), a když dorazil zbytek týmu, tak jsme vyrazili k Severní-Jižní. Jak jsem spočítal kroky (mám výhodu, že automaticky koukám ženským na nohy), tak to vycházelo na IV-VI.

A to bylo všechno: přišlo Bludiště a my se v něm prostě ztratili. Prošli jsme hlavní cestu, Labuť našla Agrárníka, vyškrtali jsme zbytek až k Zákysku a on fakt přišel (prý krátký). Začali jsme usínat, tak jsme zkusili přesun proti trudnomyslnosti do metra na Budějovické s dalším přesunem na Hlavní nádraží, kde jsme se usadili v kavárně a … usnuli. Kolem 10 jsme si dali poslední půlhodinu, a když nic nepřišlo, rozjeli se domů.

Škoda konce, ale jinak to bylo super, šifry (včetně Bludiště) pěkné, hospody všude kolem nás a spolupráce v týmu fungovala pohodově a plodně, až na to závěrečné usínání (kua, chlapi, nespěte, budete malátní) … ;-)