Jak se Zvířátka ve Čtyřlístku motala, až se domotala

Sepsal a komentáři opatřil Robert (Medvěd)
Komentovali Elifka (Labuť) a Mirek (Raroh)

Matrix patří mezi mé tři nejoblíbenější šifrovačky, spolu s Potrati (hospody), Svíčky (příroda, fyzická náročnost a ještě snesitelné počasí). Na Matrixu se mi líbí nelinearita, která dává hře další kombinační rozměr (a v případě horší mentální formy se uplatním aspoň vyzvedáváním šifer, viz níže).

Letos měl být Matrix jednou z mála her, kde Zvířátka nebudou muset řešit, kdo vynechá – už dopředu avizovala Žába Dan, že nepůjde. Měli jsme tak jít v sestavě – Labuť (Fifinka), Raroh (Myšpulín), Adam (Pinďa), já (Bobík) a Želva (Zádrhel). Nevím, jestli to sehrálo v Želvině rozhodování nějakou roli (asi ne, protože je to poprvé, co jsem to označení použil a zřejmě ani neví, kdo to je), ale asi necelý měsíc před hrou oznámil, že už si domluvil nějakou jinou akci. Marné bylo vysvětlování, že to většinou chodí tak, že pokud si člověk něco domluví (např. Matrix), tak už na ostatní nabídky odpovídá, že bohužel nemůže, neb ten víkend už něco má (např. Matrix). A Zádrhel byl mezi námi …

Při hledání kandidátů na uvolněné místo mě napadlo zkontrolovat, jestli se účastní naši úhlavní a letití (jakože starší než my) protivníci – tým Opravte to. Nebyli v seznamu a tak jsem po dohodě s Rarohem oslovil s dotazem Tomáše. Ten postupně souhlasil a zbývalo mu tak pouze vybrat vhodné Zvířátko a nechat vyrobit tričko. V tom se Tom ukázal jako náročný zákazník, když nakonec pohrdl červem, který se s ohledem na jeho příjmení nabízel, a dal Labuti na výběr ke ztvárnění bizona nebo makaka magot (jedná se prý o jedinou volně žijící opici v Evropě, mně to znělo jako něco mezi magorem a fagotem). Naštěstí netrval na cvrčkovi … Nakonec mu Labuť bizona vyrobila i se skvělým zobrazením vtipu na záda (dokonce ve dvou variantách):

Stádo bizonů na prérii. Přichází predátor. Stádo utíká. Nejslabší kus je lapen a sežrán. Ostatní přežijí. A znovu a znovu. Ve stádu bizonů zbydou jen ti nejsilnější a nejzdravější. Alkohol zabíjí nervové buňky. Ale podlehnou jen ty nejslabší (nejblbější).Ostatní přežijí. Jsou to ty lepší. Co z toho plyne? Alkohol zvyšuje inteligenci!)

Místo makaka jsme Tomovi nabídli (ne)povedeného lenochoda (pro další nové zájemce máme i fantastického pštrosa, pokud by trvali na tom, že chtějí něco někam strkat). Pro Adama jsme v nové sérii triček nechali vyrobit Kobru. Tomáš si zvolil Bizona, který se v Čtyřlístku pouze mihne (a to doslova) v díle Přistání v divočině (Čtyřlístek 31, 1973).

Jako přípravu na Matrix jsme si domluvili (i s Želvou) účast na dubnovém dílu hry PuzzledPint kterou jsme v Praze vyhráli (teda mí spoluhráči ji vyhráli, já jsem u našeho špatně osvětleného stolu nic neviděl, takže jsem se staral pouze o část ...pint). Na puzzledpint nám Želva prozradila, že už zase na Matrix může (jiná akce odpadla). Z výchovných důvodů jsme ho poslali do háje, což kvitovala Želva s povděkem a víkend strávila ne sice přímo na Hájích, ale u Kačerova.

Vyluštili jsme samozřejmě i předstartovní šifru a slibovali si, že hlavně nesmíme zapomenout na Milí účastníci a další stanoviště, ehm … Taky jsme si slibovali, jak se na startu sejdeme včas atd., takže když jsem v sobotu 22.4. ve 13:48 zvedl oči od počítače, abych zjistil, že je 13:48 a já ještě nejsem sbalený, ehm ... Nastalo obvyklé tornádo a 14:59 jsem v lehkém kroku dorazil k lavičce se zbytkem družstva (tímto se omlouvám Bizonovi, který nemohl najít ostatní a měl telefon pouze na mě). Počasí před Matrixem nevypadalo úplně nejlíp, ale nakonec klaplo na jedničku a na startu se ukázalo i sluníčko.

Úvodní aktivita byla (s prominutím, orgové) dementní. Mně se to líbilo. Bylo to hezky tématické (Čtyřlístek 106, 1982). Snad jen Bobíků žeroucích bonbóny mohlo být více… Ale je teda fakt, že jsem si to celé užíval na lavičce, kde jsme s Labutí přemýšleli, zda se to nedá nějak obejít. Tímto děkuji Kobře a Bizonovi za sociální kontakt a vyjednání potřebných směn, naštěstí jsme si všimli i orgyně „na barvě nezáleží“ a ze startu jsme vyrazili 33., takže jsme na začátku bludiště nemuseli stát ve frontě, gut.

Ve Stromovce celkem rychle vyluštili Kobra s Bizonem Sudoku a vyrazili k Trojskému mostu (bohužel bez orgovské mapy). My zbývající jsme obarvovali obrázky - zelená byla dost nápadná, ale nápad nepřicházel. Bohužiaľ bola pre nás rovnako nápadná aj červená a žltá (metro B, zlatý rez a trochu nepresná zlatá rybka), čo nás doviedlo iba k nesprávnemu nápadu na semafor, od ktorého nás neodviedli ani výnimky ako muži v čiernom či bezfarebný Íránec, neskôr idenfitikovaný ako Ind. Rozhodl jsem se k přesunu proti trudnomyslnosti za dvojicí K+B pod záminkou, že jim donesu mapu. Nalezl jsem je na tramvajové zastávce Nádraží Holešovice zrovna v okamžiku, kdy Bizon přišel s nápadem na řešení Facebooku (úspěšným). Osmisměrka s přihrádkou zatím odolávala (jenom jsme našli několik podobných slov). Následoval přesun do Petrské, kde jsme vyzvedli Chapadla a rozhodli se spojit s Labutí a Rarohem v hospodě na půli cesty – vybrali jsme Strossmajerák a Domažlickou jizbu. Cestou jsme se na řešení Chapadel snažili nasadit něco jako Ulice XXXXXXXXXX, ehm …

V Jizbě jsme se soustředili na Osmisměrku a Labuť přišla s nápadem vyměnit řádek za řádek, zbytek jsme doluštili kolektivně a efektivně s tužkou a gumou. Zároveň nám uplynuly 3 hodiny od vstupu do bludiště, tak jsme se rozhodli vzít nápovědu na Obrázky. Měli jsme tak 2 místa poblíž Hradčanské a tak jsme s Bizonem vyletěli bleskurychle z hospody do tramvaje, která zrovna stála na zastávce směr Hradčanská. Tam jsme se rozdělili, já jsem vyzvedl bližší Píseckou bránu, spojil se se zbytkem týmu a sedli jsme si do café Záhorský. Bizon vyrazil na kótu.

V Záhorském jsme se snažili o Darmoka, ale asociačně nám to moc nešlo. Po příchodu Bizona jsme požádali mírně udivenou obsluhu o vodu a talíř a provedli nadvakrát očekávaný zásadní(itý) pokus s kypřícím práškem. Získali jsme tak Sádky, kam vyrazil znovu Tomáš. V mezičase jsme dali Barevnou a vyrazili do parku Maxe bůhví koho … Po telefonické zprávě od Tomáše o barvách a šifrách v Tróji bylo jasné, že Max nás nasměruje na východ z bludiště. Celkem jsme si věřili, že máme pravdu, ale i tak nás uklidnilo, že do Letňan nejedeme sami. Příchod 21:42 a 14. místo byly v normě … Graf byl super :) Na začátku první části jsem si myslel, že východů bude víc… A s tím, že je fakt jen jeden, jsem se úplně smířil asi až v Letňanech.

Překrývající se čtyřlístky problém nedělaly, bus jsme chytli docela dobře a s nalezením Radiopamátníku jsme taky problém neměli (na rozdíl od jiných). Naměřili jsme metry po lajnách, koukli se, jak pěkně dopadají na ulice/silnice apod., ale písmena to nedalo, tak jsme se na to vykašlali a začali semaforovat, kreslit cestu od jednoho k druhému, hledat tvar vzniklý ze spojnic na mapě atd. Začala být zima a postupně přestávaly jezdit denní spoje. Týmů kolem nás ubylo a stejně tak těch hezky omakaných gumových nesmyslů, které jsme dostali na startu. Po dvou hodinách se Bizon šel projít a po návratu navrhl se jít podívat na nejbližší z naměřených míst. Líbilo se mi to, zima byla vlezlá a chtělo to trochu se zahřát. Když nás předběhl nějaký běžící šílenec, bylo mi to divné a za chvíli se ukázalo, že to tam opravdu JE …

Co teď? Nakonec jsme se rozhodli rozdělit, já jsem nalehko začal obíhat stanoviště směrem Letňany a potom po kruhu dál, Bizon se vrátil k památníku. Z ostatních se k vybrání nejvzdálenějších stanovišť nabídla Kobra s tím, že se „někde“ potkáme. Neměl jsem mapu a tak vybírání stanovišť nebyla úplná trivka, nakonec jsem dvě s nápovědou „přátel na telefonu“ dal. U třetího na křižovatce Kbelské a Mladoboleslavské jsem si nebyl jistý, jaká to ulice vlastně Kbelskou křižuje a když jsem tam nakonec dorazil, tak už tam byli Labuť s Rarohem a Bizonem. Labuť s Rarohem už skoro měli vyluštěnu lehčí verzi Gridu.

Tady došlo k miskomunikaci, kdy jsme s Bizonem vyrazili s tím, že dovybereme zbylé šifry, potkáme se s Kobrou a budeme luštit všichni společně. Myslel jsem si, že za náma Labuť s Rarohem jdou, ukázalo se, že nešli a ani nechějí jít, anýbrž chtějí dokončit jednu z větví (mezitím doluštili Grid a pokračovali po lajně dál od středu). Nepředali jsme si tak věci, zejména jedno paré šifer ze severní části, uff. Po chvilce cukatury jsme s Bizonem pokračovali dál, potkali Adama na vyhlídce v Bažantnici, sedli si na louku a začali luštit šifry, co jsme měli. Po nějaké době mi volal Raroh, jestli už jsme něco vyluštili a že to musí být jednoduché jako ta jejich a ať jim je přineseme (je to kaáámáááráád jojo, proč by měl jeden člověk chodit se šiframa za dvěma lidma, když můžou ty dva lidi přijít za ním a pak jít zase zpátky úplně na opačnou stranu :) ). V době, kdy jsem chtěl, abychom se sešli a přerozdělili věci, jste ještě nebyli zase tak daleko a měli jste to z kopce, aspoň v tomto směru ;-) Navíc se dalo projít zkratkou (ulicí Nad Klíčovem) k Proseckému hřbitovu bez větší zacházky. Po hře jsme se shodli s Kobrou, že kdybys nebyl líný a víc chodil (ještě lépe běhal), tak bys tak neusínal ;-)

Nakonec zabral Bizon a podařilo se mu dát s pomocí Kobry Pivo. Kobra na oplátku začal rozmotávat Strom. Rozhodl jsem se taky přispět týmu a vyrazil za Labutí s Rarohem s jedním paré všech šifer. Mezitím střídavě oznamovali Bizon s Kobrou (Strom, Aktíček) a Labuť s Rarohem (Pavouk), co vyluštili. Mohl jsem tak pokračovat až ke kostelu sv. Václava na Proseku, kde jsme už na čuchací aktivitu dorazili společně s Labutí a Rarohem.

Čuchací byla ehm … na úrovni startovací aktivity, zvláště pro týmy s rýbou ;-) Něco jsme nakreslili, potom se na to koukli, usoudili, co by to tak čistě teoreticky s přimhouřením obou očí mohlo být, přečuchali to a doupravili, uff … Jojo, jak píšeš. Na úrovni startovní aktivity -- mně se to stejně jako start líbilo, byť jsem asi na místě taky nějaké kafrání utrousil, zejména se mi nechtělo si k tomu pořád klekat :)

Sedli jsme si opodál, začalo pršet a Raroh usnul. Cvičně jsem vynadal Labuti, proč luští zbytečně Kiwi (Nevšiml jsem si totiž písmenek uprostřed, měl jsem to za zrníčka a návod k čuchací aktivitě. Až zpětně se ukázalo, že jsem měl v zásadě pravdu, nemuselo se to luštit, ale i tak se omlouvám. Myslím, že by nám vyluštění pomohlo včas pochopit systém druhé nelineární části. Ten jsme si pak totiž, pokud vím, neujasnili až do konce hry. Pokud bychom si ho totiž ujasnili, věděli bychom na konci, které šifry má smysl luštit, a závěrečné úsilí bychom věnovali ohňostrojům a osmisměrce.).

Ve snaze vyluštit aspoň něco jsem se pustil do Not, správně jsem přišel na ABCDEFG, ale nebyl jsem to schopen správně překreslit. Začalo přituhovat, Raroh stále spal a my s Labutí jsme byli úplně zmrzlí. Bylo půl 6 a napadlo mě, že na Letňanech by mohli otevřít pekařství ve stanici metra. Kluci byli na cestě do Satalic a s denní dopravou byly Letňany dobrý dopravní uzel.

Do Letňan jsme dorazili chvilku před šestou, vystáli frontu na stolek v pekárně a dali si teplý čaj, hurá (paní z pekárny měla menší radost, zjevně to provozovala jako Hospodu na Mýtince a naše konzumace ji spíše skličovala, protože prý nestihne jinou práci a dostane za to pokutu, asi špatně nastavená KPI).

Zpočátku teplo na luštění nemělo vliv (Raroh stále usínal), ale kluci nám volali, že čísla vedou na most přes Rokytku (HH=hustá haluz). Ve Vysočanech bydlím, takže jsem hned věděl, kde to je, doluštění východně od Modrého už to jen potvrdilo. Vyrazil jsem na bus do Hloubětína. Šel jsem ještě s jiným týmem a přestože ve Vysočanech bydlím, podařilo se mi skoro na každé křižovatce „neideálně“ odbočit, takže jsem je znovu a znovu předbíhal. Nakonec jsem je předběhl i při vyzvednutí šifry, kterou nemohli najít.

Vrátil jsem se na Letňany s Chmýřím. Byli už tam Bizon s Rarohem a Labuti se podařilo vyluštit Letadlo. Zkoušeli jsme Houby, Bizon tvrdil, že u všech pozná, jestli je jedlá nebo jedovatá a tak jsme po velikosti zkoušeli napasovat Morseho i na jed...ost. Nakonec přišla se spásným (a krásným, orgové) nápadem Kobra, no jasně. Ještě jsme to přečetli po nejbližších a mohli s Kobrou vyrazit každý pro jednu šifru, Kobra na Bukoveckou, já na Toužimskou. Bukovecká byla blíž a taky šifra byla lehčí, takže když jsem se vrátil, zrovna vyrážel Bizon k Albertu. Odtamtud volal, že to tam (u zdravotnického zařízení) není. Přesměrovali jsme ho na jiný kříž a tam už to bylo. Vystál si frontu na aktivitu a za nějakou dobu byl zpátky.

Mezitím Raroh s Kobrou rozstříhali Stokrát a začali to skládat. Labuť to rovnou četla a já? Já jsem vyrazil do Satalic. Po příchodu na místo jsem zjistil, že je „za plotem“ - obnášelo by to plot obejít a ujít navíc asi 300 metrů, ale už jsem na to (hlavně psychicky) neměl. Přelezl jsem plot, propíchl si ruku a začal se hrabat a rozbíjet betonové kostky, inu Bobík. Místo abych kamarády upozornil, že po splnění aktivity se objevil ve webinfu návod na vyzvednutí dalšího proužku, tak jsem dorazil zpět do Letňan, předal proužek a vyrazil ke kapli u Čakovické. Odměnou mi byl silný protivítr a kroupy při doběhu zpátky na Letňany, tfuj …

Bylo 11 a chyběly nám dva proužky, Raroh s Kobrou složili kostky, ale pořád nic, do cíle to zase nedáme ... Už před nějakou dobou jsme s Bizonem zkoušeli Noty a Bizonovi se nakonec podařilo vyhaluzit lehčí část šifry a z použitých písmen začal skládat řešení Not – Park přátelství. Jasná zpráva – vybíhám na metro s tím, že upřesnění přijde v SMS. Vybíhám k Wolkerovi, abych si tam přečetl, že mám běžet zpět k dětskému hřišti. 11:54 zadávám 11. proužek a padám na trávu.

Když dojdu na metro, je konec a domlouvám se s ostatními, že se půjdeme podívat do cíle. Tam jsme dorazili trochu dřív a tak jsme se s Bizonem a Kobrou odešli refreshnout do restaurace Zenklovka (mimochodem hodně příjemná, doporučuji). Vyhlášení vítězů provází odér zutých nohou a chrápání spícího Raroha ;-) Congrats Bazinga, ale nebyli jsme až zase tak daleko od nich.

Co říct závěrem: Šifrovačka nezklamala, moc díky orgové, muselo za tím být hodně práce, ale stálo to za to. Naše 12. místo je super, výborný výkon podali zejména Kobra, tradičně Labuť a i nové Zvířátko (nebo spíš zvíře) Bizon přispěl vydatnou měrou (a to nejen ve spolupráci s Kobrou). I když jsme s Rarohem měli oba pocit, že jsme nic nevyluštili Já teda měl pocit, že jsem nic moc nevyluštil, ne že jsem nic nevyluštil. To je rozdíl! :) (u mě to vím najisto) a divili se dobrému výsledku (i přes 3hodinový zásek na Radiopamátníku a zmatky v úvodu hvězdicové části), je nutno poznamenat, že jsme:

  • na žádné stanoviště nejeli dvakrát (zdravíme Pralinky)
  • neměli problém s nalezením stanovišť (zdravíme voy-a-ger)
  • vhodně volili hospody pro luštění v centru dění a využili znalosti domácího prostředí (a zase ty Pralinky)

Samozřejmě ještě pořád je co zlepšovat a za sebe proto slibuju, že příště ten komp vypnu už ve 13:33 ;-)



Pohádka o zatoulaném Zvířátku (aneb Matrix 2017 z pohledu hostujícího člena)

Sepsal Tom (Bizon)
Komentovali Mirek (Raroh) a Robert (Medvěd)

Moje hroší stádo mne opustilo. Poprvé v životě jsem zůstal opuštěn v lůnu přírody. Buď se mne někdo ujme nebo zahynu.
Kmenový tým Opravte to nemůže startovat. Geniální dcera geniálního matematika (Hrocha) přinesla nehezkou známku z matiky (jen těsně pod maximální hodnotou) na vysvědčení a dokud nedojde ke zlepšení, šifrovačky se nekonají. Pěkný cimrmanovský příklad trestání rodiče rodičem ;-) Držíme basu a nikam nejdeme.

Z dálky slyším hlas hodných zvířátek. Jdu si je blíž očuchat. Zjišťuji, že jsou to mí vzdálení příbuzní. Rádi mne přijímají do smečky. Myslí si, že jsem mladý Bizon, tak jim to nebudu vymlouvat.
V březnu mi posílá e-mail Robert ze Zvířátek, že jim vypadl jeden člen. Zní to lákavě, ale nevzpomínám si, že bych někdy hostoval v jiném týmu. Pak si ale vzpomenu, že Zvířátka jsou vlastně tak troch našim dceřiným týmem (jejich počátky se datují na hostování v našem týmu kdysi na Svíčkách). Tak s radostí přijímám angažmá.

Moje nová smečka vyráží za potravou. Prý existují nějaká čtyři bájná zvířata, která dokáží nakrmit spoustu hladových smeček. To zní jako pohádka. Vydáváme se na cestu.
Letošní Matrix má téma na první pohled vcelku infantilní. Průvodci jsou kreslené postavičky Čtyřlístku. To by nakonec šlo. Cvičně si vyřeším obrázkového Marvela z upoutávky (nápovědu stejně promarníme) a jdeme řešit organizační věci. V novém týmu musím mít svého avatara. Vybírám si Bizona. Jak se ukáže, je to celkem prozíravé, protože hrubou sílu budeme letos potřebovat.

Přicházíme na pěknou pláň. Pohádková zvířátka zanechávají první potravu v podobě bonbónů. Každému chutná něco jiného. Tak si ty bonbóny měníme, až je každý spokojený. Mňam.
Start je na Letenské pláni kousek od hodin. Marně sháním zbytek týmu. Nikde je nevidím a telefon mám jenom na Roberta, který se někde toulá. Nakonec se shledáme, přečteme instrukce, vyměníme telefonní čísla a čekáme na start. Úvodní aktivita je trochu ... zvláštní. Máme si vyměňovat jakési gumové bonbóny tak, aby zapadly do seznamu ze zadání. Není to náročné ani intelektuálně a naštěstí ani časově. Přesouváme se do Stromovky.

Když jsme spořádali bonbóny, máme jít ke kouzelnému pramenu. Tam nás ale naženou do tajemného černobílého labyrintu. Jako sudokopytník mám trochu strach. Zpočátku nevím, kde najít Ariadninu nit. Ale nakonec jsem zavětřil, jak se asi bude dát bludištěm chodit.
Ve Stromovce dostáváme dvě zadání a popis systému dvojitých zadání. Na každém místě obdržíme vždy po dvou zadáních – černé a bílé. Máme pak najít navazující sekvenci černých a bílých úloh, které nás vyvedou z bludiště. Rozdělujeme si první dvojici šifer. Na mne s Adamem vyšla sudoku. Adam briskně doplňuje čísla, já si všímám podivného rozložení napsaných čísel. Když se v rámečcích objeví hezky čísla od jedné do tří, máme o polském kříži jasno a vyrážíme k rámusáku. Toto skvělé vzájemné nahazování myšlenek a doplňování se s Adamem se v průběhu noci ještě několikrát zopakuje.

Bludiště má několik míst, kde jsou obtížně překonatelné překážky. Také jsme několikrát s mými novými přáteli sešli z cesty. Ale vždycky jsme se včas vrátili. A pohádková zvířátka pro nás měla mnohá překvapení. Například jsme si mohli upéct vlastní dort jako pejsek a kočička.
U Rámusáku jsme kupodivu mezi prvními a fasujeme dvě zadání. Abecední úloha dlouho neodolává, tak se přesouváme k Florenci. To už se nám začínají kupit zadání, tak se přesouváme do hospody na Štrosmajerák. Mapovou šifru zkoušíme skoro autorsky – tedy přesmyčkou. Bohužel ale zkoušíme polohu přes avizovaná tři anglická slovíčka. Nic moc nevychází. Nakonec bereme jednu nápovědu. Posouváme se do další hospody u Hradčanské. Robert běží k Písecké bráně a já na kótu 198. Bohužel jsem nějak přehlédnul upřesnítko, tak jsem pár minut bloumal na vrcholu (doteď nechápu, z jakého důvodu bylo zvoleno upřesnítko, když ten vrcholek je luxusní zapadlé místo). V hospodě se řídíme instrukcemi a pečeme „dort“. Napoprvé z toho nic moc není, ale aspoň tam svitlo nějaké písmenko. Napodruhé je to už jasné a jedu do Troje.

Dvě cesty v bludišti jsou pro nás zasypány. Vytříbený cit, čich i zrak naší smečky dohromady nám jasně velí, kudy ven. Jsme volní!
Už na cestě do Troje se ukazuje, že nejspíš budeme schopni poskládat cestu bludištěm i bez vyřešení úplně všech úloh. Zbývají nám ještě dvě a už se blíží čas pro druhou nápovědu. Nakonec nebude potřeba. Z dostupných údajů se daří poskládat jednoznačnou sekvenci úloh. Vyrážíme do Letňan. Zatím jsme neměli žádný extrémní zásek. I úloha, na kterou jsme nadávali (myš – Pú – lín ...) se ukázala celkem pěkná. Povedená byla i lokalizační a ani prdopeč nás neurazil. Snad jen ty barevné historicko citové cesty byly krapet překombinované a nejednoznačné.

Užíváme si volnosti. Je tu pole plné čtyřlístků. To je ale pastva... A toho štěstí!
U výstupu z metra v Letňanech dostáváme zadání se změtí čtyřlístků. Přikládáme fólii a vykreslujeme průniky. Co kdyby to náhodou něco dávalo. A ejhle! Ono to skutečně něco dává. Autobusem popojíždíme k pomníku rozhlasového vysílání na náš velký zásek.

Cesta nás dovedla přes pole čtyřlístků až k podivnému památníku - rozcestníku. Až dosud se nám na této pohádkové výpravě moc líbilo. Tady u toho rozcestníku s čísly najednou nevíme kudy kam.
Na památníku je vyznačeno osm směrů s čísly. Na první pohled by to mohly být metry, ale to by přece bylo příliš jednoduché. Na orgovské mapě jsou ty směry dobře vyznačeny, tak se s těmi směry určitě bude pracovat. Vyznačujeme i vzdálenosti, ale nic moc to nedává. Zkoušíme v nějakém poměru zaznamenat i převrácenou hodnotu čísel (jako frekvence) a zase nic. Ze srandy nadhazujeme, že to možná opravdu může být osm různých míst a nejsme ještě v lineární části, ale v nějakém podivném větvení. Zasmějeme se tomu a snažíme se přijít na správný postup. Nic. Po hodině. Nic. Po dvou hodinách. Nic. Proč je ta mapa ta velká? Jaké má měřítko? Co rastr? Nedají pěšinky v místech určených podle směru a vzdálenosti třeba semafor? Nic. Opakovaně se vracíme k památníku. Nic. Po dvou a půl hodinách přesvědčím Roberta, abychom se cvičně prošli aspoň k nejbližšímu místu. Robertovi je už docela zima, tak ani moc neprotestuje. Přicházíme k nějakému plotu a ani nečekáme, že by tam cokoli bylo. Když je tam ale šifra, málem nám spadne čelist. Voláme tuto novinu zpátky a zbytek týmu vymýšlí, proč by šifra měla být zrovna tam. Berou to stále jako haluz a pořád nemohou uvěřit, že bychom měli jít sbírat najednou osm šifer. Ale je to tak. To je kruté probuzení.

Pak se nám rozsvítí. Ten rozcestník nám ukazuje správnou cestu. My, bláhová zvířátka, jsme ale čekala jedinou cestu. Ale ono se nám ukazuje cest víc. Ne dvě nebo tři, jako v každé dobré pohádce. Ale hned osm. Kam jsme se to dostali? Cítíme se ztraceni a rozbíháme se všemi směry.
Není čas vymýšlet taktiku. Holt musíme nějak posbírat co nejvíc zadání a přitom zkoušet luštit. Nejzdatnější běžec Adam se vydává pro nejvzdálenější zadání. Robert už pokračuje někde v terénu. Elif s Mirkem s mým doprovodem vyrážíme kamsi k dálnici. Při sběru zadání se různě mícháme. V jednu chvíli Mirek řekne, že ví, jak se jedna z šifer řeší. Vydají se tak s Elif po jedné větvi. My s Robertem sbíráme další zadání a potkáváme se Adamem na nečekaně zajímavém a zapadlém místě – na vyhlídce Cihelna. Tam konečně dáváme dohromady poznatky a trochu zkoušíme volit strategii. Robert se obětuje a odnáší druhá zadání za Elif a Mirkem. Ti už jsou mezitím u proseckého hřbitova. Vypadá to na pěkný chaos.

Nechybělo moc a všichni bychom se poztráceli. Naštěstí ale každé ze Zvířátek našlo svoje uplatnění podle toho, co opravdu umí. Ve smečce se to lépe táhne. Někdo má holt lepší čuch, někdo rychlejší nohy a jsou i taková Zvířátka, kterým to hodně pálí.
Nakonec máme asi všechny počáteční šifry a luštíme na dvou místech. My s Adamem se snažíme rozlousknout šifry z naší blízkosti. A brzy se dostavují výsledky. Máme hned tři šifry vyřešené a další zkoušíme za pochodu. Hodně jsme se pobavili při hospodské. Také jsme se dobře smáli, když nám došla morseovka s T a Č. Uchváceně jsme rozplétali Braillův strom – fantastické! Takto dobře naladěni jsme za chůze ještě louskali brute force morsevku a dlouho nechtěli věřit, že z toho něco poměrně vysoce jednoznačně leze. Po této smršti se přesouváme k metru ke zbytku týmu.

Nakonec se ukázalo, že všechny pěšinky se někde potkají a přitom si každý po cestě pochutná na něčem dobrém. Někdo baštil houby, jiný pivo a další si u toho notoval do zpěvu. A ke všemu jsme od těch hodných kouzelných tvorů dostali jakési magické proužky.
Stanoviště jsme měli v metru v Letňanech. Po otevření Ječmínka jsme k nelibosti sloužící paní obsadili (spolu s jinými týmy) všechny stolečky. Ale bylo tu celkem teplo a příjemně. Stoleček byl hodně malý a ani se tam nevešlo jídlo a pití, co jsme furt dokupovali, aby obsluha tak moc neremcala (remcala stejně). A spanilá jízda luštění pokračuje dál. Třeba houbičky. „Proč ještě nemáte vyluštěnou tu houbovou morseovku, když jsme ji vyzvedávali jako první?“ „Protože nikdo z nás nepozná houby.“ „Ukažte, dejte to sem. To je přece jasné. Jedla, jedlá, jedlá. Nejedla, nejedlá. Jedlá, nevím, asi jedlá, asi nejedlá. AHA. Tak to budu muset někde dohledat.“ „Hele – a co kdyby se to nedělilo podle toho, jestli je jedlá, ale podle toho, co má pod kloboukem?“ „Ty vole (zvířátka mají povoleno klít)! No jo. Vždyť tam je buď tečka (rourka) nebo čárka (lupen).“. Postupně doplňujeme skoro všechny větve a aktivity. Nakonec máme deset proužků kostky a jdeme ji skládat. Mezitím ještě dáme brute force noty (kupodivu to bylo skoro stejné jako s číselnou morseovkou) a s 11 proužky bychom mohli jít dál. Obávám se, že by nám to nestačilo. Jednak proto, že ten chybějící proužek byl asi nejdůležitější (obsahoval začátek a konec), a jednak proto, že jsme sice s Adamem a Elif vymysleli konzistentní a imho docela intuitivní způsob, co by se s tím mohlo dělat, ale kromě konzistence měl náš způsob ještě tu vlastnost, že nebyl správný...

Nakonec jsme prošli skoro všechny cesty. Naše malá zvířecí skupinka už už dávala dohromady magické proužky na kouzelnou kostku. A tak skončila naše pouť. Všechna ztracená Zvířátka se přece jen našla a my jsme poznali i ty kouzelné a hodné tvory. Byl to přece Čtyřlístek z Třeskoprsk.
Jen těsně jsme nakonec nepronikli do lineárky. Ale i tak se nám hezké 12. místo moc líbí. Díky za hru!